Památka s bohatou historií

Vznik kostela sv. Barbory je možné dát do souvislosti se stavební aktivitou rodu Veitmilů ve druhé polovině 15. století a zasvěcení sv. Barboře je možné vztáhnout k horním aktivitám rodu na Chomutovsku. V blízkosti kostela se dokonce nalézal vstup do dolu. V roce 1584 byl rozestavěný kostel značně poškozen silnou bouřkou, při které blesk zapálil kostelní věž. S opravou nedostavěného chrámu chtěl započít až v roce 1593 Jiří Popel z Lobkovic, ale politický pád tohoto velmože celý projekt zastavil. V období třicetileté války využili nedostavěný kostel Švédové jako polní opevnění a v roce 1667 nechal Hrzán z Harasova, majitel Horní Vsi, část stavby rozebrat a materiál použít ke stavbě nedalekého mostu přes Chomutovku. Zaklenuto a zastřešeno zůstalo pouze presbyterium. V období sedmileté války byl kostel opět využíván jako opevnění, pro svůj stav nemohl být používán pro bohoslužby. Stav kostela byl velice špatný a koncem 18. století bylo uvažováno o jeho zboření. V roce 1813 byl u kostela umístěn masový hrob pro ruské vojáky zemřelé po cestě ze saského bojiště do chomutovského polního špitálu a po roce 1829 sloužil kostel jako sklad prachu pro nedaleká dělostřelecká kasárna. Teprve v roce 1833 byly zahájeny stavební úpravy, aby mohl být kostel sv. Barbory opět liturgicky využíván. V roce 1838 byl zrušen přilehlý hřbitov a roku 1865 byla opravena věž kostela. Počátkem 20. století byl kostel sv. Barbory opět ve velice špatném stavu. Teprve v roce 1923 byl kostel opět celkově opraven a znovu zpřístupněn věřícím, současně byl také vypracován projekt pro celkovou dostavbu kostela včetně obnovy velké kostelní lodi, který ale nebyl nikdy realizován.