První městské pohřebiště se rozkládalo při městském chrámu Nanebevzetí Panny Marie uvnitř městských hradeb. Začátkem 16. století vznikl na východním předměstí Chomutova nový hřbitov s pohřební kaplí sv. Wolfganga a časem začala tato část města nést jméno Hřbitovní předměstí. Roku 1859 se městská rada rozhodla opustit a zrušit i tento hřbitov, který již kapacitou k pohřbívání nestačil, a při Spořické ulici založila hřbitov nový. Nový hřbitov byl velkoryse vyměřen a také na něj byla přenesena většina původních náhrobků od hřbitova u sv. Wolfganga. Hřbitov byl několikrát upravován a podle potřeb rostoucího města rozšířen, došlo k tomu v letech 1884 a 1890. V roce 1906 byla u hřbitova nově vystavěna obřadní síň a přestavěna márnice. Roku 1915 se součástí hřbitova stal i vojenský hřbitov pro vojáky, kteří zemřeli v chomutovské vojenské nemocnici. Tento hřbitov však v letech 1945–1946 padl za oběť protiněmeckých nálad nového českého obyvatelstva. Paradoxní je, že na hřbitově byli pohřbeni z velké části vojáci českého původu. Na chomutovském městském hřbitově byly po vzoru velkých ústředních hřbitovů pražských a vídeňských budovány honosné rodinné hrobky a náhrobníky. Mezi nejkrásnější neogotické a neoklasicistní hrobky patří rodinná hrobka rodiny Markových, výstavním náhrobníkem je kamenný náhrobek známého archeologa, historika a filologa Antona Gnirse. Tento náhrobek z dílny krásenského sochaře Williho Russe byl v nedávných letech restaurován. V roce 1932 byly z Mladějova do Chomutova převezeny ostatky nejslavnějšího chomutovského rodáka Františka Josefa Gerstnera a uloženy byly v novém reprezentativním hrobě na městském hřbitově. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva začala valná část hřbitova chátrat a množství rodinných hrobek je dnes v dezolátním stavu. Ve 20. století byl hřbitov dále rozšiřován. V 70. letech v něm přibyl urnový háj a nová východní část. Na hřbitově jsou dnes také pohřbeny ostatky sovětských vojáků ze zrušených hřbitovů v okolí města. V roce 2008 byl na hřbitově odhalen památník původnímu německému obyvatelstvu Chomutova.

Hřbitov založen v r. 1873, náhradou za původní hřbitov u kostela sv. Barbory v dnešní ulici Lipské. Sousoší Snímání z kříže z r. 1725 z Vinohradského vrchu v Mostecké ulici. Hromadné hroby, několik významných osobností.

V roce 1892 byl necelých 500 metrů od nového chomutovského hřbitova založen i hřbitov židovský s obřadní síní. Původní židovské pohřebiště se nacházelo v Údlicích, kde byly hned dva židovské hřbitovy, starý a nový. Do roku 1848 byl pobyt židům v Chomutově zakázán a teprve koncem 19. století byla městská židovská náboženská obec dostatečně početná, aby mohla založit vlastní hřbitov. Židovský hřbitov byl využíván až do roku 1938, kdy byl poničen nacisty. Po válce byl již využíván velice zřídka a jeho totální zničení přinesl rok 1987, tehdy byly v rámci Akce Z náhrobky vytrhány a obřadní síň s márnicí byla zbořena. Původní náhrobky následně zmizely, pravděpodobně však byly rozdrceny na štěrk nebo byly přetesány na náhrobky nové. V roce 2008 byl na místě někdejšího židovského hřbitova za účasti izraelského velvyslance odhalen památník židovským obyvatelům Chomutova.

Novodobé židovské osídlení Chomutova bylo až záležitostí druhé poloviny 19. století. První Židé sporadicky přicházejí do Chomutova již po roce 1849, ale roku 1864 jsou již v Chomutově dvě židovské modlitebny. Do roku 1900 vzrůstá židovská populace Chomutova, hlavně na úkor starého židovského osídlení Údlic. Roku 1872 vzniká v Chomutově náboženská obec a brzy byl do Chomutova přenesen i údlický rabinát. Roku 1876 byla v Chomutově vybudována na nároží dnešních ulic Mostecké a Karla Buriana novorománská synagoga, která byla slavnostně otevřena 14. září 1876 vnesením tóry rabínem Maybaumem. Synagoga byla již v roce 1898 renovována a nově byla vybavena i varhanami. Nástup nacismu a začlenění Chomutova do třetí říše znamenaly prakticky zánik chomutovské židovské obce. Již 9. listopadu 1938 byla synagoga při tzv. Křišťálové noci vypálena a později asanována. Později byla její parcelace využita pro novou bytovou výstavbu.

Městečko Údlice patřilo k hlavním centrům židovského osídlení Chomutovska, důvodem byl zákaz pobytu židů ve městě Chomutově, který až na drobné výjimky trval od jeho převzetí řádem německých rytířů roku 1251 až do roku 1848. Již koncem 15. století byla v Údlicích židovská modlitebna, u které byla i náboženská škola, na které studoval hebrejštinu i Mathias Aurogallus, významný chomutovský humanista a spolupracovník Martina Luthera. Židovské ghetto se v Údlicích nacházelo v severní části městečka při městském příkopě, za kterým ležel i židovský hřbitov. Původ tohoto tzv. starého židovského hřbitova sahá snad až do 16. století, ale nejstarší náhrobky pocházely až ze 17. a 18. století. Roku 1864 byl v Údlicích založen nedaleko silnice na Jirkov druhý, tzv. nový židovský hřbitov. V druhé polovině 19. století začalo postupné přesídlování údlických židů do Chomutova, kam byl koncem 19. století z Údlic přenesen i rabinát. V období II. světové války byly oba židovské hřbitovy poničeny, ale devastace starého hřbitova pokračovala i po roce 1945. Tehdy byl rozparcelován na pozemky a velká část náhrobků posloužila jako stavební materiál. Zachována zůstala jen část ohradní zdi a bývalá márnice, která je dnes využívána jako stodola. Na novém židovském hřbitově vznikl počátkem 60. let památník obětem pochodu smrti, které v Údlicích zahynuly v roce 1945. Památník i hřbitov samotný je dnes v dezolátním stavu.